otužmísta noční otužení

Jak se neotužovat – noční otužování

Žádný učený z nebe nespadl. Toto přísloví se v počátcích mého otužování naplnilo naprosto dokonale.

Každý jsme v životě zažili nějaké začátky. Bez jakékoliv zkušenosti, ale za to s velkým odhodláním, se pustíme do nějaké činnosti. A právě tak jsem se pustil do svého prvního otužení pod otevřeným nebem se svými kamarády Břéťou a Pavlem.

Uběhlo pár dní od společného absolvování kurzu otužování, a protože bydlíme s Pavlem každý v jiné části Prahy a Břéťa dokonce na Benešovsku, jen jsme na chatu stále přemítali, kam se vydáme na naše první otužení pod otevřeným nebem. Tím vyvoleným místem se stal malý rybník poblíž vesnice Petroupim. Den D padl na čtvrtek 11. února na sedmou hodinu večerní.

Do této chvíle vše probíhalo, alespoň jsem si to myslel, podle plánu.

jak se neotužovat

V ten večer jsem se také chtěl přesunout na Moravu do Beskyd, tak jsem byl rád, že to mám cestou. Počítal jsem tedy s hodinovou zastávkou, kdy se osvěžím ve studené vodě, prohodím pár slov s přáteli a čile se vydám směrem ke svému cíli.

Ale jak už to bývá, téměř nic nešlo podle plánu.

Když jsme se sešli u rybníka, zjistili jsme, že je pořádně zamrzlý a do vody se bez sekyrky a pily nedostaneme. Než jsme se rozhoupali a udělali díru do ledu, noční hodina postoupila a teplota klesla pro nás neuvěřitelných – 10 stupňů. Navzájem jsme se přátelsky hecovali, že se nic neděje a postupně jsme do vyřezaného otvoru v ledu vlezli.

noční otužování

Abych pravdu řekl, chtělo to opravdu velké odhodlání do té vody vlézt. Stoje v plavkách v minus 10 stupních na otevřeném rybníce v mrazivě ostrém větru, jsem si stále pokládal otázku, proč do té vody chci vlastně vlézt. Nakonec jsem do vody vlezl.

Po nekonečných dvou minutách jsem zmrzlý na kost vylezl na břeh čekaje, že nejhorší mám za sebou. Zaujal jsem postoj, který jsme se na kurzu naučili a začal jsem dýchat. Oproti očekávání, že přijde postupné zahřívání organismu, přišel pravý opak. Zima se díky mrazivému větru stále více a více do mě zakusovala. Necítil jsem nohy ani ruce. Snažil jsem se nepropadnout panice a stále jsem vytrvale dýchal.

Ve chvíli, kdy jsem se snažil zahýbat prsty u nohou, jsem zjistil, že mi prsty vlivem kapající a stékající vody z mého těla stačily k sobě přimrznout. V tu chvíli zavelel můj pud sebezáchovy, navlékl jsem na sebe, co jsem v tu chvíli byl schopen a s bolestí rozmrzajícího těla jsem se přesunul do auta.

V autě jsem si zatopil a trvalo dobrých 40 minut, než mi nohy rozmrzly, abych byl schopen nastartovat a pomalu vyrazit do Beskyd. Cestou jsem zpočátku pociťoval velkou euforii, že jsem noční otužování zvládnul, ale pak na mě začala padat rychle únava. Sám jsem si na druhý den uvědomoval, že tato cesta rozhodně k otužování nevede.

Ze své zkušenosti bych rád všem, kteří s otužováním začínají, doporučil cestou postupného otužování. Sám jsem se po této zkušenosti začal otužovat ve sprše a od konce léta se 2-3 týdně jezdím otužovat na jezera a přehrady. Tento způsob je rozhodně méně drastický a pro tělo mnohem zdravější. Otužování mi dělá radost a na každé otužení se těším.

Všem otužilcům přeji krásný den!

Máte chuť zveřejnit svůj příběh a podělit se s ostatními? Pošlete nám ho e-mailem s fotografiemi na info@otuzmista.cz. Rádi ho pod vaším jménem zveřejníme.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *